Od focení psů ke kruhu

Moje cesta k hlíně? Začala před objektivem, s foťákem v ruce a čumákem v záběru. Jsem totiž pejskař a celý život se motám kolem psů. A protože jsem milovala i fotografii, opustila jsem kancelářskou práci a začala jsem s jejich focením. Postupně jsem vybudovala psí foto-studio, fotila jsem pro značky zaměřené na péči o mazlíčky a jako jedna z mála se živila jako fotografka psů.

I když mě bavilo tvoření a práce se psy, po čase se z profese stala rutina. Táhlo mě to jinam, ke kruhu.

Začátky byly náročnější

První zastávkou před keramikou bylo tvoření z Jesmonitu. Potřebovala jsem totiž nutně vázičky a krabičky domů, jen jsem je nikde nemohla najít. To ale nebylo ono.

Náhodou jsem narazila na keramický kurz a nebylo pochyb, že v pátém měsíci zasednu poprvé ke kruhu.

Práce s hlínou mě tak nadchla, že jsem prodala celý fotoateliér a vybavili jsme mojí první dílnu – impulzivně a po hlavě, jak to většinou dělám.

Nadšení z kurzu hodně rychle opadlo, když jsem zasedla ke kruhu sama. Tolik sprostých slov jste neslyšeli. Když vás někdo opravuje, jde to totiž mnohem lépe.

A tak začalo tvrdé samostudium, na konci kterého...zdaleka nejsem. Postupně jsem ale udělala mističku, pak kalíšek, misku, hrnek s uchem, konvičku, vázu.

Byla (a je) to celkem dřina, ale nadšení mě neopouští ani na vteřinu. S dětmi je občas náročné si najít čas, ale vás něco takhle baví, stojí to za to.

Každý kousek, který v mé dílně vznikne, nese část mého příběhu, mého klidu a mé vášně.

Vědomé tvoření

Vše, co dělám, se snažím dělat tak, abych věděla, že to dělám. Někdo by řekl, že jsem trošku EZO, já se snažím žít bez nálepek. Prostě tvořím to, co se mi líbí a doufám, že se to bude líbit dostatku lidí, abych mohla tvořit dál.

Baví mě vaše zpětné vazby, pozitivní potěší, negativní poučí. A pro vás bych si přála, aby mé výrobky byly součástí vašich každodenních rituálů, u kterých se alespoň na chvilku zastavíte, nadechnete a usmějete.

Děkuji za to, že jste.
Anet